Zeman versus Drahoš aneb z bláta do louže

Voliči rozhodli a v druhém kole prezidentské volby nás čeká souboj Miloše Zemana a Jiřího Drahoše. Oproti volbě z před pěti let se tak předvolební průzkumy nemýlily. 

Já osobně ze složení druhého kola nadšený nejsem. Mám-li se pustit do odhadů toho, jak volba dopadne, nezbývá mi než konstatovat, že větší šanci na výhru má akademický profesor. Miloš Zeman sice nasbíral o zhruba 600 tisíc hlasů víc, jenže má minimální potenciál je rozmnožit. Oproti tomu Jiří Drahoš má reálnou možnost posbírat voliče od dalších silných protikandidátů z kola prvního.

Zajímavější je rozebrat si to, co oba kandidáti představují. Miloš Zeman je zkušený politik, výrazná osobnost samostatné České republiky, člověk, který vzbuzuje všelijaké, jen ne neutrální emoce a ideologicky vzato liberálně-konzervativní socialista. Opírá se o podporu komunistů a vůbec autoritářsky smýšlejících socialistů. Odhaduji, že podporu pro druhé kolo dostane také od autoritářů-konzervativců, kterým záleží na takzvaných tradičních hodnotách a suverenitě České republiky. Nakolik je třiasedmdesátiletý Miloš Zeman příslibem toho, že tyto hodnoty dovede hájit, nechť si posoudí každý sám.

Akademický profesor Jiří Drahoš je velice inteligentní a vzdělaný člověk, ve své profesní kariéře úspěšný a uznávaný vědec. Politicky vzato se dá těžko kamkoliv zařadit, protože svoje názory záměrně prezentuje tak, aby si pokud možno neznepřátelil nikoho. Je ale pravdou, že je zastáncem EU (referendum o vystoupení může proběhnout jedině po důkladné propagandě, která nám řekne, jak je EU skvělá) a kromě těch lidí, kteří od prezidenta očekávají především slušné a nekonfliktní vystupování, ho tak podporují ty skupiny, které se označují za "liberály", ovšem reálně propagují nový, progresivní socialismus. 

Na Jiřího Drahoše se na internetu objevují jakési kompromitující, podle všeho lživé materiály. Takové věci se mohou přihodit komukoliv, nicméně dá se jim bránit kritickým myšlením, ověřováním daných informací a jejich zdrojů a používáním racionálního uvažování. Za daleko horší však považuji tendence regulovat a zakazovat projevování jakýchkoliv názorů v médiích, jakožto i na sociálních sítích (čemuž čelní představitelé EU nadšeně tleskají). Zaznamenal jsem od některých voličů Jiřího Drahoše názor, že sociální sítě by po dobu voleb měly být zablokovány, aby se náhodou nešířily dezinformace vůči panu profesorovi. Znovu opakuji, že ke svobodě slova patří i to, že ostatní mají právo o vás i lhát. Nikdo vám ale nebrání se vůči takovým útokům bránit. Cenzurovat je ovšem vždycky cesta k totalitě a mně se zdá, že tyto volby nemají dobré řešení.