Sociální stát? Děkuji, nechci

Sociální demokraté a komunisté vytasili před volbami eso z rukávu: Chystají se více zdanit občany s příjmem nad čtyřicet tisíc a velké firmy. Objevily se náznaky toho, že by snad tyto strany mohly vytvořit příští vládní koalici...

Mám za to, že pracovat je správné. Stejně tak motivovat k práci signalizuje pozitivní přístup státu ke svým občanům. Je logické, že někteří vydělávají méně a jiní více. A ty, jež vydělávají méně, je dobré motivovat k tomu, aby se vlastními schopnostmi zasloužili o to, aby se po finanční stránce měli lépe.

Návrh sociálních demokratů působí zcela opačně: Chcete vydělávat více? Bude vám to k ničemu, protože čím více vyděláte, tím více vás stát "odrbe". Jako by říkali: Stát nedokáže získat dostatek finančních prostředků, tak je sebere těm, kteří to dovedou. A tyto fakticky uloupené prostředky pak použije stát na to, aby přilepšil v lepším případě těm méně schopným, v horším případě těm, kteří ani pracovat nechtějí a vezou se na vlně sociálně štědrého státního aparátu. Část těchto prostředků se cestou "záhadně" ztratí v kapsách těch, kteří takovéto návrhy vymýšlejí a prosazují...

Stejně jako duchovní bohatství vzniká z práce na sobě samém, finanční by mělo vzejít z téhož. To poslední, co lidé potřebují, je složitý daňový systém, který zvýhodňuje neschopné na úkor produktivních. Daně by měly sloužit k tomu, aby stát zajistil bezpečnost a kvalitní infrastrukturu, všechno ostatní je jen tahák na ty, kteří se chtějí mít dobře, aniž by přiložili ruku k dílu a jejichž vrcholem snažení je vhodit do urny volební lístek té "správné" strany. 

Komunistický poslanec Jiří Dolejš prohlásil, že sociální stát je jistota. Souhlasím. Jistota, že když jste šikovný a schopný, doplatíte na to. Jistota, že i když nechcete pracovat, stejně se budete mít dobře. O takovou jistotu nestojím...